V Dakaru včera vrcholilo závodní šílenství. Pneumatiky se pálily, brzdy pištěly, kola kvílela,
benzín smrděl a do toho všeho se ozývalo hulákání a povykování závodníků i
davu. Šlo o všechno! Co nejrychleji se dostat z Dakaru do Paříže a vyhrát
závod století.
Závodníci se seřadili na startu a po dvou skupinách objížděli
se dvěma pneumatikami - menší a velikou - nerovný terén přes bažiny, řeky, beton,
kamení , pole, trávy, kopřivy, lesní
cesty i písek. Po cestě bylo několik
povinných zastávek – tedy pit stopů.
Hod červem na kostce umožnil vozidlům zkrátit si cestu přes
most (což výrazně pomáhalo namísto nesmyslně delší cesty řekou a bahnem). Přesný hod šipkami na terč znamenal rychlý výjezd
z depa, nebo naopak krutou penalizaci stání po dobu dvou minut (toto
opatření se stalo pro mnohé závodníky neschopné hodu osudným). Nakonec i
průjezd lesem přes minové pole nebyl nijak snadný. Kdo najel na minu, ten musel
zraněné táhnout do cíle na zádech.
Málokdo proto závod přežil bez újmy. Každý byl na konci vyčerpaný,
zabahněný, odřený, naštvaný a úplně nadranc. Pouze pneumatiky to přežily – ty jsou
snad nezničitelné.
Výjimečný výkon a týmového ducha v závodě předvedli Mimoni,
kteří závod s přehledem a notnou dávkou štěstí nakonec vyhráli.
Pájič