Pusťte si animovanou verzi naší dobrodružné cesty a zjistěte, kam jsme se již všude podívali.
Každý den přibývá další ;-)

?
  • V pravo se nacházejí tlačítka
    Přehrát / Pozastavit / Zavřít.
    Po stisku se vykoná příslušná akce.
  • Po kliknutí na přehrát se na mapě objevují body označené značkou Marker, která reprezentuje místa, která jsme již navštívili. Při kliknutí na tuto značku, se objeví okénko s krátkým popiskem.

pátek 19. července 2013

Ochočení tasmánských čertů

Po příletu do Austrálie jsme se dozvěděli, že v Sydney řádí tasmánští čerti. Pan starosta nám řekl, že když mu nějaké tasmánské čerty chytíme, dá nám mapu Antarktidy. Mělo to ale pár háčků. Nesměli jsme jim ublížit a museli jsme na ně mít připravenou klec. 

Vyrobili jsme si tedy nosítka a čerta jsme na nich úspěšně dopravili až do tábora. Tam nám řekli, že máme čerta zkrotit. Dali nám k tomu vědra vody a my jsme jim tedy toho čerta pěkně zkrotili. Bohužel jsme se i tak umístili až na 2. místě.
Honza Kučera

Tasmánští čerti v Sydney

Protože jsme včera úspěšně získali dva klíče od čínských letadel, mohli jsme dnes ráno s jedním z nich vyrazit na let z Pekingu do Sydney v Austrálii.

Cestu nám zpříjemnil dokument o tasmánských čertech. Když jsme ale dorazili do města, namísto vřelého uvítání jsme uviděli spoustu mrtvol. Přiběhl k nám starosta města a celý udýchaný nám řekl, že všechny lidi ve městě zabili právě tasmánští čerti. Poprosil nás, zda bychom pro něj nezajali alespoň dva čerty, kteří tu zkázu města způsobili. Že prý se nám za to štědře odmění.

Nejdřív jsme si tedy vyrobili klec s pohodlnou matrací, která je dobrá na záda, aby se čertovi nic nestalo a my za něj od starosty dostali slíbenou odměnu – letenku na Antarktidu, a poté jsme se vydali na cestu. Po krátkém stopování jsme chytili přerostlého tasmánského čerta s královskou modrou krví. Strčili jsme ho do klece a klacky mu „domluvili“, aby nám nedělal problémy. Nakonec jsme si ho snad i ochočili pomocí vody a borůvek. Teď běhá ve výběhu pro tasmánské čerty a my čekáme na starostovu slíbenou odměnu.

Lucka Mazuchová

Tasmánský čert

Po obědě jsme my a Žrouti vyrazili do lesa, postavit klec. Na postavení klece jsme měli 2 hodiny. My jsme to stihli včas, ale žrouti dostali penalizaci za přetáhnutí času. Když jsme klec dostavěli, nasvačili jsme se a vyrazili jsme na lov.

Šli jsme po kapkách krve, až jsme došli ke krmelci, kde číhali tasmánští čerti. Honili jsme je a nakonec jednoho z nich i chytli. I když byl zuřivý, podařilo se nám nasunout ho do klece. Vzpíral se tak, že nám skoro rozbil klec. Když jsme donesli čerta do tábora, museli jsme ho zkrotit tak, že jsme na něj vylili celé čtyři kbelíky vody.

Hutuťáci