Cesta přes Antarktidu

Včerejší den byl pro mnoho z nás velmi těžký. Nejdříve jsme si museli udělat psy ze dřeva. Poté jsme měli oběd a po poledním klidu začala naše úmorná cesta. Bylo devět stanovišť a na každém z nich byl pro nás připravený jiný úkol – od rozhledu po kraji po zpěv v tůni.  Na konci naší cesty jsme měli úkol, kde jsme skákali po molitanech. Konečné pořadí bylo: 1. Rychlíci a Mimoni a 2. Žrouti a Hutuťáci.

                                                                                  Matěj Dvořák

Přešli jsme Antarktidu

Vyšli jsme v 15:45. Cesta byla velice dlouhá, ale i přes úporný mráz, věčné chumelení a chladný vítr, jsme dorazili do prvního stanoviště. Pomáhali jsme mnoha Eskymákům, jejich síla totiž nestačila na problémy, které jsme jim pomohli vyřešit. Byli nám za to velice vděční a nabízeli nám jídlo a piti a dokonce i příbytek na jednu noc, ale my jsme odmítli a šli dále.

Čím více jsme překračovali zamrzlou pustinu, tím byla větší a větší zima. Mnozí z nás dostávali omrzliny jak na rukou, tak i na tváři. Byl to boj o život, jeden bojoval za druhého. Vedoucí týmu utrpěl asi největší škody. Sice ne fyzické, spíše psychické. Párkrát se totiž stalo, že členové týmu vystoupili z řady a tím ohrozili svůj život. Psychika všech byla podlomená, zbývalo ještě dojít polovinu cesty.

Najednou v dálce vidíme menší obydlí, chaty a především lidi, kteří nám za menší pomoc nabídli jídlo a pití. Pomohli jsme jim vynést z lodi, která byla ukotvená nedaleko od vesničky, náklad a suroviny. Mysleli jsme, že to bude lehký úkol, ale nakonec to bylo těžší, než to zprvu vypadalo. Po nějaké době jsme přesto do vesnice vynesli všechen náklad. Dostali jsme tedy najíst, odpočinuli si a šli zase dál. Čekali nás poslední dvě zastávky výpravy.

Cestou nás potkalo nemilé překvapení. Sněžná bouře. Z ničeho nic se nám za zády objevila bouře. Vedoucí nás proto popohnal, jenže bouře byla blíž a blíž a tak jsme utíkali z plných sil. Najednou jsme uviděli chatu. Bouře byla neustále za námi, chvilkami jsem slyšel, jak někdo volá o pomoc a pak najednou bylo ticho. Rychle jsme se koukli za záda a na zemi ležel jeden z nás! Chtěli jsme se zastavit a pomoci mu, jenže nikdo k tomu už neměl síly. Stihli jsme akorát tak doběhnout do chatky než bouře narazila na dveře naší chaty. Poté zavládlo hrobové ticho. V tichosti jsme přespali.

Další den jsme velice brzo vstávali a vyrazili zpátky do základny. Podle plánu jsme měli dorazit zhruba do hodiny, jenže mráz nám velice ztížil cestu. Po návratu jsme dostali teplý čaj, ohřáli se u ohně a jen odpočívali. Byla to velice těžká a namáhavá cesta. Přesto jsme ji zvládli. Přešli jsme zamrzlou pustinu. Máme sílu zvládnout celý svět!

Pavel Zlámal

Na Antarktidě

Právě jsme dorazili do Antarktidy! Připluli jsme na lodi a naštěstí v pořádku. Abychom se posunuli dále do Brazílie, museli jsme přejít Antarktidu a překonat spoustu překážek v extrémních podmínkách. Cesta byla dlouhá takměř 7 km. Naše úkoly po cestě byly ale zábavné. Všichni je museli dělat. 

Já osobně jsem byla po nemoci, tak jsem nesměla tento náročný běh se svým pejskem, kterého jsem si vyrobila z polínka a řádně ho vycvičila, bohužel podniknout. Byla jsem proto jako pořadatel u posledního stanoviště, které bylo v bazénu. Tam musely děcka přelézat přes kry (polystyrenové desky) a dostat se po nich až na druhou stranu bazénu. Všechny to s úspěchem zvládly a doběhly do cíle.

Jana Lásková

Australské kino a cesta do Antarktidy

Po večeři nás pan starosta pozval do místního kina, které bylo špatně vybavené. Museli v něm třikrát měnit z technických důvodů filmy, až se nakonec pustil Zlatý kompas. Po filmu se všichni kromě hlídky uložili ke spánku do svých letadlových pokojů a přes noc jsme se dostali do Antarktidy.

Hodně se tu mění počasí. Během pěti minut je tu přes slunečno vytrvalý déšť, pak zase pro změnu začíná sněžit. Navlíkli jsme si tedy pro jistotu kulichy, rukavice a šály a vydali se na snídani. Po snídani jsme si šli hrát s tučňáky, ale když jsme dorazili na místo, tučňáci už nikde nebyli a tak jsme si hráli sami. Poté jsme se všichni házeli do tučnáčího bazénu.

Ovšem co nás čeká odpoledne, to je záhadou. Zřejmě nějaká ta výprava na Jižní pól?

Lucka Mazuchová