Dnes ráno přišly na snídani čtyři bohaté Rusky a snad proto,
že jim nechutnala snídaně, nebo proto, že vedly hloupoučké řeči o tom, kdo jim
co úžasného naposledy koupil, pro ně za pár minut přišli čtyři únosci a řvali pořád do kola lehnout na zem,
aby mohli co nejdřív vzít roha a zmizet.
Když jsme dosnídali, vydali jsme se všichni za jejich otcem.
Ten měl totiž hodně peněz, kterých se neváhal zbavit, a tak jsme mu slíbili, že
mu dcery za úplatu vrátíme domů. Nabídl nám pytel peněz a také lístek na cestu
vlakem do Číny. Všichni jsme s tím souhlasili a vydali se na cestu.
Dcery nebylo lehké najít, a když se nám to konečně podařilo,
měly všechny končetiny zpřerážené na padrť, takže jsme pro ně museli sestrojit
nosítka a dopravit je se vzdycháním a úpěním k otci. Za odměnu jsme
dostali prachy a lístek na vlak.
Vlak měl zpoždění, a když konečně přijel, zjistili jsme, že nastoupit
do něj může jen 7 lidí. Proto jsme se ptali, jestli to nepůjde zařídit tak,
abychom mohli jet všichni. Strojvedoucí nám na to odpověděl, že ano, ale musíme mu za to přinést náhradní díly.
Vydali jsme se tedy na cestu a za pár minut jsme byli u
obchodníka. Ten měl v krámě úplně všechno, asi tak od 50.000 do 1.000.000
dolaru, naštěstí jsme ale náhradní díly usmlouvali za daleko méně dolarů či rublů, než byla jeho původní cena. Za
dalších pár minut jsme dorazili do tábora a předali náhradní díly strojvedoucímu,
který dodržel svůj slib a vzal nás do vlaku všechny. Tak jsme mohli konečně vyrazit.
Jeli jsme asi tak dvě minuty a podával se oběd. Za oběd pro 14 lidí však v jídelním voze chtěli
38.000 dolarů. Vydřiduši jedni!
Tomáš Chlumecký
Žádné komentáře:
Okomentovat