Závod dokončen, známe vítěze!

K dnešnímu dni skončil celý závod kolem světa za 13dní!

Všichni cestovatelé, dobrodruzi a pomocníci dorazili v pořádku a relativně zdraví do cílové stanice v  Londýně. V podvečer zasedající soud v čele se ctihodným soudcem A. Doylem rozhodl o vítězství týmu Rychlíků s celkovým počtem 217 bodů. Druzí skončili v těsném závěsu Mimoni s celkovým počtem 212 bodů. Třetí byli Žrouti a čtvrtí Hutuťáci. Sláva vítězům, čest poraženým!

Celkové hodnocení naleznete na našem blogu na domovské stránce vpravo.

IT

Aktualizace novin

Byly přidány poslední dva výtisky novin. Věříme, že se vám letošní nabídka novin líbila.

IT

VIDEO: Zpěv české národní hymny z bazénu

Možnost vybrat si jakékoliv přání za vyhranou denní etapu získal oddíl Mimoňů a po uvážlivé rozvaze si zvolili, aby jim Dave (hlavní programový vedoucí) zazpíval českou národní hymnu a k tomu ještě v bazénu.

Dave to pojal po svém a zazpíval hymnu na ledové kře, kterou si nechal přivézt až z Antarktidy, kde ještě před pád dny probíhal závod kolem světa. Osud Daveovi ale nepřál a nakonec stejně skončil ve vodě :-)

IT

Jedeme bahnem z Dakaru až do Paříže

V Dakaru včera vrcholilo závodní šílenství.  Pneumatiky se pálily, brzdy pištěly, kola kvílela, benzín smrděl a do toho všeho se ozývalo hulákání a povykování závodníků i davu. Šlo o všechno! Co nejrychleji se dostat z Dakaru do Paříže a vyhrát závod století.

Závodníci se seřadili na startu a po dvou skupinách objížděli se dvěma pneumatikami - menší a velikou - nerovný terén přes bažiny, řeky, beton, kamení , pole, trávy, kopřivy,  lesní cesty i písek.  Po cestě bylo několik povinných zastávek – tedy pit stopů. 

Hod červem na kostce umožnil vozidlům zkrátit si cestu přes most (což výrazně pomáhalo namísto nesmyslně delší cesty řekou a bahnem).  Přesný hod šipkami na terč znamenal rychlý výjezd z depa, nebo naopak krutou penalizaci stání po dobu dvou minut (toto opatření se stalo pro mnohé závodníky neschopné hodu osudným). Nakonec i průjezd lesem přes minové pole nebyl nijak snadný. Kdo najel na minu, ten musel zraněné táhnout do cíle na zádech.

Málokdo proto závod přežil bez újmy. Každý byl na konci vyčerpaný, zabahněný, odřený, naštvaný a úplně nadranc. Pouze pneumatiky to přežily – ty jsou snad nezničitelné.  

Výjimečný výkon a týmového ducha v závodě předvedli Mimoni, kteří závod s přehledem a notnou dávkou štěstí nakonec vyhráli.

Pájič

Závod pneumatik: Dakar - Paříž

Dnes v brzkých ranních hodinách odstartoval největší závod světa. Závodníci se rozdělili do dvou skupin. První skupina jela ráno a druhá odpoledne. Absolutními vítězi se stali Mimoni s jedenácti a tři čtvrtě koly a na druhém místě se umístili Rychlíci s jedenácti a půl koly. Bylo to velmi těsné. Pneumatiky nebyly v moc dobrém stavu, ale to nám nevadilo, protože jsme závod vyhráli. Jsme v Paříži a Londýn je na dosah.

S posledním článkem se loučí tým Mimoňů.

Lucka Mazuchová

Stavba ropovodu v Dakaru

Dnes večer jsme šli do lesa postavit ropovod. Dostali jsme na postavení ropovodu padesát minut. Tak jsme rychle začali stavět. Rychlíci si na ropovod nasbírali listy, Hutuťáci zase dřevo.

Na konci hry měli Rychlíci plný kbelík zatímco Hutuťáci asi tak čtvrtku. Žrouti měli méně než půlku a Mimoni měli pouze pár litrů. Všichni ale ropovodem přepravili cennou ropu, kterou budou všichni potřebovat pro zítřejší závod Dakar – Paříž.

Tomáš Chlumecký

Cesta do Afriky

Z Mexika jsme se do Afriky dostali přes USA. Cesta byla dlouhá a namáhavá. Oběd jsme si museli zasloužit. Proto jsme trhali borůvky v lese. V New Orleans jsme k obědu dostali hamburger. Skupinka tří oddílů se ztratila v lese, přestože měli mapu od Mexikánů.

Naštěstí se nakonec všichni dostali do Afriky do státu Senegal. V Senegalu jsme se utábořili a další den jsme se zase vydali na cestu do města Dakar.

Jirka Píše

Přepluli jsme Atlantik až do Afriky – jsme v Senegalu

Šli jsme dlouho a daleko, za stromy, za lesy, až jsme dorazili ke koupališti. Přepluli jsme přes Mexický záliv, přešli jsme celé Spojené státy a bylo to hóóódně daleko. Díky GPS navigaci od Žroutů stejně ale nikdy nikdo přesně nevěděl, kde vlastně jsme. 

Potom jsme konečně dorazili do Miami k bufetu, kde si Lukáš koupil pět chipsů, takže už skoro nezbylo na nikoho dalšího. Zde jsme z  U. S. A. přeplavali do afrického Senegalu, kde jsme si museli uvařit večeři. Ta se nám ale moc nepovedla, nebyla 2x dobrá, protože brambory byly tvrdé. 

Přespali jsme venku v terénu, a když jsme zase ráno vstali, došli jsme nazpět do tábora. Zde nás už čekal dobrý oběd.

Ivan Tuček

Dvoudenní výlet – Přechod USA

Všichni jsme se sešli na nástupišti, kde nám řekli, že si máme vzít spacáky, karimatky, batohy, hodně pití na cestu, ešus a oblečení na večer. Šli jsme totiž na dvoudeňák. My Rychlíci jsme vyrazili jako poslední. Byla to dlouhá a strastiplná cesta, ale nakonec jsme ji zvládli.

Večer jsme došli na místo, kde jsme si udělali večeři. Všechny oddíly si uvařily buřtguláš. Na cestě zpátky šly do Dakaru všechny oddíly společně.

Honza Kučera

Aktualizace novin a fotek

Opět jsme provedli velkou aktualizaci našeho blogu, kdy jsme doplnili chybějící vydání novin a několik set nových fotografií.

Ještě dnes bude aktualizováno celkové pořadí v rámci celotáborové hry.

IT

Cesta přes USA

Ráno jsme si vzali spacáky a dali si je do auta a vyrazili jsme do Afriky. U hranic nás nejdříve zkontrolovali Mexikánci, jestli u sebe nemáme drogy, zbraně atd. Dali nám mapu, podle které jsme cestovali napříč Amerikou.

Za hranicemi jsme potkali dva týmy - Pájičův a Křepiho oddíl. Tým Mimoňů šel zkratkou. Po krátké poradě jsme se rozhodli, že půjdeme nakonec také za týmem Mimoňů po modré stezce. V Houstonu jsme se zase sešli s ostatními týmy. Museli jsme zde nasbírat borůvky pro obchodníka, který nám je vymění za jídlo v New Orleans.

Když jsme ale borůvky nasbírali a vyšli jsme dál po cestě, tak jsme se ztratili. Zavolali jsme proto Dejvovi, který nám řekl, kam přesně máme dojít, aby k nám mohl přijet autem a přivést nám jídlo. Pojízdně New Orleans jsme už neminuli.

Když jsme dojedli, vyrazili jsme k bazénu do Miami. Po vykoupání jsme se zase vrátili na místo, kde jsme si dali oběd (přeplavali jsme Atlantik a dostali se do Afriky). Vybalili jsme si z baťohu všechny věci, zatímco Dejv nám přivezl naše spacáky a jídlo k večeři. Příprava večeře (buřtguláše) nám trvala přes hodinu. Bylo to dobré. Pak jsme šli spát

                                                                                                                                  Hutuťáci

Aktualizace fotek

Dnes bylo do naší fotogalerie přidáno více jak 100 nových fotek z naší cesty kolem světa.

Mrzlo až praštilo - Antarktida

IT

Noční přechod do Mexika

Po včerejším výborném karnevalu, plného krásných masek a choreografií, jsme si šli odpočinout. Ale co se nestalo! Po půlnoci nás vzbudili vedoucí a instruktoři, že s nimi přejdeme tajně do Mexika. Počasí k tomu totiž přímo vybízelo, byl totiž úplněk.

Šli jsme dlouho, a když jsme konečně překročili hranici a došli až do Mexika, kolem nás se rozsvítila světla a začala jezdit všemožná vozidla (auta a motorky). Chtěla nás totiž zastrašit, což se jim z části povedlo. Nečekaně nás překvapila celní správa! Utajený přechod se nám tak nepodařil. Přestože jsme ukázali celní správě platná víza, pohraničáři nás strčili nás do vězení, kde jsme museli zůstat 24 hodin (přenocovat) a to výhradně kvůli pozdní otvíračce konzulátu. 

K ránu nám řekli, že naše kontrolování víz bude mít zpoždění a že máme na výběr ze dvou možností. Buď budeme ještě dalších 48 hodin ve vězení, nebo prokážeme, že jsme skutečně cestovatelé, a vyplníme nekonečnou řadu náročných úkolů. Dali nám na to pouhé tři hodiny. Uvidíme večer, jestli nás propustí dál.

Lucka Mazuchová

Modelování táborové základny ve 3D

Od prvního dne se pokročilá skupina na počítačích učila modelovat ve 3D grafickém editoru SketchUp. Úkolem bylo co nejlépe vymodelovat za celý oddíl táborovou základnu. Účelem bylo také, kromě samotného zvládnutí práce s programem, stmelení týmového ducha v oddílech při práci na počítačích.

Každý cestovatel měl za úkol vymodelovat jednu budovu základny včetně blízkého okolí. Chatky v táboře se pro zrychlení práce mohli nakopírovat a poskládat. Vybraní jedinci z oddílu měli za úkol všechny budovy zkompletovat do většího celku. Úplně nakonec pak ten, kdo to uměl v programu SketchUp pracovat nejlépe, směl zkompletoval celý model základany.

Hodnotícím měřítkem bylo detailní zpracování jednotlivých modelů základny a modelu základny jakožto celku včetně okolního terénu.

Pořadí dopadlo následovně:
1. místo - Žrouti       87,5%
2. místo - Hutuťáci   77,5%
3. místo - Rychlíci    72,5%
4. místo - Mimoni     60  %

Každé místo bylo ohodnoceno bodově v rámci celotáborové hry od 10 do 4 bodů.

Níže se můžete podívat na konečné modely.

Vítězný model Žroutů

Model Hutuťáků z druhého místa

"Rychlý" model se třetím místem

A na závěr model Mimoňů

IT

VIDEO: Karnevalové průvody z Ria

Dnes jsme přidali na Stream.cz upravená videa z karnevalového průvodu, který se pořádal v Rio de Janeiru.

IT

Průvod v Riu

V brazilském Riu nás ráno přivítal organizátor průvodu a pozval nás na večerní slavnosti.  Všichni jsme se proto oblékli do brazilských barev – krásného žlutého trička s logem sdružení a nápisem Cesta kolem světa za 13 dní, Nesytá 2013, které jsme již dříve dostali od pořadatelů závodu.  V těchto dresech jsme pak víceméně všichni celý den pracovali na přípravě poutavého a barevného vystoupení do průvodu alegorických vozů.  

Náš oddíl Mimoňů se rozhodl pro taneční vystoupení nazvané Zahnízdění, ve kterém dramaticky ztvárnil líhnutí se vajec papoušků Ara. Vyrobili jsme si veliké ptačí, resp. papouščí hnízdo, ve kterém seděla královna papoušků. Té se tancem dvořili místní samečci, aby s ní zplodili novou generaci mláďat a naučili je létat. Vše bylo velmi dobře barevně a hudebně propojeno. Vypilovaná byla především choreografie a tanec, a proto není divu, že nám porota udělila nejvyšší počet hlasů. 

Podařilo se nám tak předstihnout (přestože takříkajíc o prsa) zbývající oddíly, které ztvárnily pohybově obtížné vystoupení cirkusových klaunů, zábavnou taškařici Césarova průvodu opilého legionáře a bojovně orientované uzavření mírové smlouvy s domorodci.

Zaslouženě jsme si proto později užili místní diskotéku v Riu se super DJ Davem, fakírem Lukášem, co plival oheň přes tři metry, a magorem Ivanem, co zbaštil kde co včetně brazilských kobylek.

Pájič

Rio de Janeiro

Přes noc jsme přepluli lodí z Antarktidy do Brazílie a to přímo do slunného Ria. Města radovánek, lenošení a zábavy. Proto tak vypadal i náš nedělní den.  Pohoda, klídek, odpočinek a leháro. 

Celý den jen tak posedáváme ve stínu, rozvalujeme se na dece a čekáme na večerní karneval, na který se už moc těšíme. Všichni jsme si na něj připravili dokonce i malé taneční vystoupení, kterým budeme doprovázet alegorické vozy v průvodu. To bude zábava! To bude paráda. Tolik barev, hudby a tance na jednom místě, až se nám bude určitě tajit dech. To je přesně to, co na naší úmorné a strastiplné cestě kolem světa potřebujeme. Jistě tak získáme mnoho sil na další cestu.

Pájič

Cesta přes Antarktidu

Včerejší den byl pro mnoho z nás velmi těžký. Nejdříve jsme si museli udělat psy ze dřeva. Poté jsme měli oběd a po poledním klidu začala naše úmorná cesta. Bylo devět stanovišť a na každém z nich byl pro nás připravený jiný úkol – od rozhledu po kraji po zpěv v tůni.  Na konci naší cesty jsme měli úkol, kde jsme skákali po molitanech. Konečné pořadí bylo: 1. Rychlíci a Mimoni a 2. Žrouti a Hutuťáci.

                                                                                  Matěj Dvořák

Přešli jsme Antarktidu

Vyšli jsme v 15:45. Cesta byla velice dlouhá, ale i přes úporný mráz, věčné chumelení a chladný vítr, jsme dorazili do prvního stanoviště. Pomáhali jsme mnoha Eskymákům, jejich síla totiž nestačila na problémy, které jsme jim pomohli vyřešit. Byli nám za to velice vděční a nabízeli nám jídlo a piti a dokonce i příbytek na jednu noc, ale my jsme odmítli a šli dále.

Čím více jsme překračovali zamrzlou pustinu, tím byla větší a větší zima. Mnozí z nás dostávali omrzliny jak na rukou, tak i na tváři. Byl to boj o život, jeden bojoval za druhého. Vedoucí týmu utrpěl asi největší škody. Sice ne fyzické, spíše psychické. Párkrát se totiž stalo, že členové týmu vystoupili z řady a tím ohrozili svůj život. Psychika všech byla podlomená, zbývalo ještě dojít polovinu cesty.

Najednou v dálce vidíme menší obydlí, chaty a především lidi, kteří nám za menší pomoc nabídli jídlo a pití. Pomohli jsme jim vynést z lodi, která byla ukotvená nedaleko od vesničky, náklad a suroviny. Mysleli jsme, že to bude lehký úkol, ale nakonec to bylo těžší, než to zprvu vypadalo. Po nějaké době jsme přesto do vesnice vynesli všechen náklad. Dostali jsme tedy najíst, odpočinuli si a šli zase dál. Čekali nás poslední dvě zastávky výpravy.

Cestou nás potkalo nemilé překvapení. Sněžná bouře. Z ničeho nic se nám za zády objevila bouře. Vedoucí nás proto popohnal, jenže bouře byla blíž a blíž a tak jsme utíkali z plných sil. Najednou jsme uviděli chatu. Bouře byla neustále za námi, chvilkami jsem slyšel, jak někdo volá o pomoc a pak najednou bylo ticho. Rychle jsme se koukli za záda a na zemi ležel jeden z nás! Chtěli jsme se zastavit a pomoci mu, jenže nikdo k tomu už neměl síly. Stihli jsme akorát tak doběhnout do chatky než bouře narazila na dveře naší chaty. Poté zavládlo hrobové ticho. V tichosti jsme přespali.

Další den jsme velice brzo vstávali a vyrazili zpátky do základny. Podle plánu jsme měli dorazit zhruba do hodiny, jenže mráz nám velice ztížil cestu. Po návratu jsme dostali teplý čaj, ohřáli se u ohně a jen odpočívali. Byla to velice těžká a namáhavá cesta. Přesto jsme ji zvládli. Přešli jsme zamrzlou pustinu. Máme sílu zvládnout celý svět!

Pavel Zlámal

Na Antarktidě

Právě jsme dorazili do Antarktidy! Připluli jsme na lodi a naštěstí v pořádku. Abychom se posunuli dále do Brazílie, museli jsme přejít Antarktidu a překonat spoustu překážek v extrémních podmínkách. Cesta byla dlouhá takměř 7 km. Naše úkoly po cestě byly ale zábavné. Všichni je museli dělat. 

Já osobně jsem byla po nemoci, tak jsem nesměla tento náročný běh se svým pejskem, kterého jsem si vyrobila z polínka a řádně ho vycvičila, bohužel podniknout. Byla jsem proto jako pořadatel u posledního stanoviště, které bylo v bazénu. Tam musely děcka přelézat přes kry (polystyrenové desky) a dostat se po nich až na druhou stranu bazénu. Všechny to s úspěchem zvládly a doběhly do cíle.

Jana Lásková

Australské kino a cesta do Antarktidy

Po večeři nás pan starosta pozval do místního kina, které bylo špatně vybavené. Museli v něm třikrát měnit z technických důvodů filmy, až se nakonec pustil Zlatý kompas. Po filmu se všichni kromě hlídky uložili ke spánku do svých letadlových pokojů a přes noc jsme se dostali do Antarktidy.

Hodně se tu mění počasí. Během pěti minut je tu přes slunečno vytrvalý déšť, pak zase pro změnu začíná sněžit. Navlíkli jsme si tedy pro jistotu kulichy, rukavice a šály a vydali se na snídani. Po snídani jsme si šli hrát s tučňáky, ale když jsme dorazili na místo, tučňáci už nikde nebyli a tak jsme si hráli sami. Poté jsme se všichni házeli do tučnáčího bazénu.

Ovšem co nás čeká odpoledne, to je záhadou. Zřejmě nějaká ta výprava na Jižní pól?

Lucka Mazuchová 

Ochočení tasmánských čertů

Po příletu do Austrálie jsme se dozvěděli, že v Sydney řádí tasmánští čerti. Pan starosta nám řekl, že když mu nějaké tasmánské čerty chytíme, dá nám mapu Antarktidy. Mělo to ale pár háčků. Nesměli jsme jim ublížit a museli jsme na ně mít připravenou klec. 

Vyrobili jsme si tedy nosítka a čerta jsme na nich úspěšně dopravili až do tábora. Tam nám řekli, že máme čerta zkrotit. Dali nám k tomu vědra vody a my jsme jim tedy toho čerta pěkně zkrotili. Bohužel jsme se i tak umístili až na 2. místě.

Honza Kučera

Tasmánští čerti v Sydney

Protože jsme včera úspěšně získali dva klíče od čínských letadel, mohli jsme dnes ráno s jedním z nich vyrazit na let z Pekingu do Sydney v Austrálii.

Cestu nám zpříjemnil dokument o tasmánských čertech. Když jsme ale dorazili do města, namísto vřelého uvítání jsme uviděli spoustu mrtvol. Přiběhl k nám starosta města a celý udýchaný nám řekl, že všechny lidi ve městě zabili právě tasmánští čerti. Poprosil nás, zda bychom pro něj nezajali alespoň dva čerty, kteří tu zkázu města způsobili. Že prý se nám za to štědře odmění.

Nejdřív jsme si tedy vyrobili klec s pohodlnou matrací, která je dobrá na záda, aby se čertovi nic nestalo a my za něj od starosty dostali slíbenou odměnu – letenku na Antarktidu, a poté jsme se vydali na cestu. Po krátkém stopování jsme chytili přerostlého tasmánského čerta s královskou modrou krví. Strčili jsme ho do klece a klacky mu „domluvili“, aby nám nedělal problémy. Nakonec jsme si ho snad i ochočili pomocí vody a borůvek. Teď běhá ve výběhu pro tasmánské čerty a my čekáme na starostovu slíbenou odměnu.

Lucka Mazuchová

Tasmánský čert

Po obědě jsme my a Žrouti vyrazili do lesa, postavit klec. Na postavení klece jsme měli 2 hodiny. My jsme to stihli včas, ale žrouti dostali penalizaci za přetáhnutí času. Když jsme klec dostavěli, nasvačili jsme se a vyrazili jsme na lov.

Šli jsme po kapkách krve, až jsme došli ke krmelci, kde číhali tasmánští čerti. Honili jsme je a nakonec jednoho z nich i chytli. I když byl zuřivý, podařilo se nám nasunout ho do klece. Vzpíral se tak, že nám skoro rozbil klec. Když jsme donesli čerta do tábora, museli jsme ho zkrotit tak, že jsme na něj vylili celé čtyři kbelíky vody.

Hutuťáci

Noční útok na čínské letiště

Po obědě jsme chodili na různá stanoviště,kde jsme plnili úkoly, za které jsme dostávali čínská písmena, která jsme psali do tabulky podle barev. Když jsme je dopsali, šli jsme do lesa, kde jsme hledali překlad do českého jazyka.

Poté jsme šli zpět do tábora, kde jsme celou zprávu překládali. Bylo to těžké, ale zvládli jsme to, přestože až v pozdních večerních hodinách. Když jsme dojedli večeři, vyrazili jsme na noční útok. Jako munici jsme měli balonky s vodou. Balonky lítali vzduchem, některé vedle, ale pár z nich trefilo i svůj cíl. Po dlouhém boji jsme vybojovali alespoň jeden klíč. Hurá!

Hutuťáci

Balónková bitva o letiště

Dnes jsme šli pro klíče k letadlu. Museli jsme házet balónky s vodou po ochrance a ochranka je zase házela po nás. Většinou balónky minuly svůj cíl nebo nás zasáhli, ale nepraskaly. Dohromady jsme měli přes 100 balónků. Většina týmů získala dva klíče, jen jednomu týmu se podařilo získat pouze jeden klíč.

Honza Kučera

Luštění čínských znaků

Šestý den našeho putování na cestě kolem světa jsme dorazili do Číny. Naším úkolem bylo zachránit bratra panu strojvedoucímu, který nás do Číny přivezl.  Ale nebylo to zas tak jednoduché. Museli jsme totiž vyluštit tajenku, která byla v čínštině.

Bohužel jsme čínské znaky neznali, tedy jsme je museli nejdříve získat za úkoly, které byly rozmístěny na čtyřech různých místech. Po čtyřech hodinách usilovného ohledání jsme sebrali všechny znaky, přeložili jsme je úspěšně do češtiny a dozvěděli se, že musíme dobít letiště.

Rychlíci

Hodina čínského jazyka

Dnes ráno jsme se probudili v Číně a hned jsme dostali úkol napsat v čínštině zprávu pro letadlo, abychom a ním mohli co nejdříve odletět. Psali jsme jak tradiční tak netradiční čínštinou. Všecko přece hravě zvládneme, i když jsme mimoni. To si alespoň myslíme, i když se budeme muset naučit ještě hodně čínských znaků, než si budeme v čínštině zcela jistí a budeme jí plynně ovládat. Ale snad vám už další příspěvky napíšeme v čínštině. Zatím...: …我們希望大家美好的一天

Lucka Mazuchová

Záchrana Ruslany a jízda Transsibiřskou magistrálou

Po útoku mafie jsme zaslechli nádherný zpěv Petroviče a vydali jsme se za ním, abychom mu nabídli, že mu zachráníme jeho dceru Ruslanu. Museli jsme obejít všechny aktivní nejmenované mafiány, abychom zjistili, kde se Ruslana nachází. Ovšem, když jsme došli k místu, kde Ruslana ležela, zjistili jsme, že má zlomenou nohu i ruku a že se nemůže hýbat.  Proto jsme vyrobili nosítka, ale to jsme ještě nevěděli ,že je Ruslana tak těžká. Přes všechnu tu zátěž jsme se šťastně dostali zpět do vily pana Petroviče a dostali jsme od něj za záchranu odměnu v podobě rublů a dolarů. 

Poté jsme se vydali za strojvedoucím vlaku Transsibiřské magistrály a než jsme s ním vyrazili na cestu, museli jsme sehnat a si zakoupit si u místního prodejce za Vyhnánovem náhradní díly do lokomotivy. Po odevzdání dílů jsme byli obslouženi číšníky, od kterých jsme dostali výborné lečo nebo nudle s mákem. Večer jsme všichni zalehli do svých postelí ve svých vagónech a připravili se na cestu do Číny.

Lucka Mazuchová

Záchrana dcer a náhradní díly

Hned po obědě jsme my Hutuťáci a Mimoni začali hledat ztracené dcery jednoho ruského milionáře Ivana Petroviče. Chodili jsme podle bublin, v kterých byly nápovědy, kde hledat ztracené dcery. Nakonec jsme porazili Mimoně, ale pak přišla druhá soutěž, ve které jsme museli jít za jedním obchodníkem a koupit u něho náhradní díly pro lokomotivu. Díly jsme donesli do tábora a byli jsme druzí. To nám ale nevadilo, protože jsme se za to dostali do vlaku a mohli konečně odjet z Ruska do Číny.

Péťa Jeníček

Ruský magnát přišel o dcery - Boj o jízdenku na Transsibiřskou magistrálu

Dnes ráno přišly na snídani čtyři bohaté Rusky a snad proto, že jim nechutnala snídaně, nebo proto, že vedly hloupoučké řeči o tom, kdo jim co úžasného naposledy koupil, pro ně za pár minut přišli čtyři  únosci a řvali pořád do kola lehnout na zem, aby mohli co nejdřív vzít roha a zmizet.

Když jsme dosnídali, vydali jsme se všichni za jejich otcem. Ten měl totiž hodně peněz, kterých se neváhal zbavit, a tak jsme mu slíbili, že mu dcery za úplatu vrátíme domů. Nabídl nám pytel peněz a také lístek na cestu vlakem do Číny. Všichni jsme s tím souhlasili a vydali se na cestu.

Dcery nebylo lehké najít, a když se nám to konečně podařilo, měly všechny končetiny zpřerážené na padrť, takže jsme pro ně museli sestrojit nosítka a dopravit je se vzdycháním a úpěním k otci. Za odměnu jsme dostali prachy a lístek na vlak.

Vlak měl zpoždění, a když konečně přijel, zjistili jsme, že nastoupit do něj může jen 7 lidí. Proto jsme se ptali, jestli to nepůjde zařídit tak, abychom mohli jet všichni. Strojvedoucí nám na to odpověděl, že ano,  ale musíme mu za to přinést náhradní díly.

Vydali jsme se tedy na cestu a za pár minut jsme byli u obchodníka. Ten měl v krámě úplně všechno, asi tak od 50.000 do 1.000.000 dolaru, naštěstí jsme ale náhradní díly usmlouvali za daleko méně dolarů či rublů, než byla jeho původní cena.  Za dalších pár minut jsme dorazili do tábora a předali náhradní díly strojvedoucímu, který dodržel svůj slib a vzal nás do vlaku všechny. Tak jsme mohli konečně vyrazit.  

Jeli jsme asi tak dvě minuty a podával se oběd.  Za oběd pro 14 lidí však v jídelním voze chtěli 38.000 dolarů. Vydřiduši jedni!

Tomáš Chlumecký

Nečekaná návštěva - mafie řádí v Rusku

Dnes ráno při snídani do jídelny vběhlo několik mafiánů se slovy: „Všichni lehnout!“. Rychle jsme zalezli pod stoly, ač jsme strach neměli, a čekali jsme, co se bude dít dál. Mafiáni odvedli čtyři dcery Ivana Petroviče, který po několika minutách přiběhl do jídelny a hledal své dcery pod stolem. Potom roztřeseným hlasem říkal, že jestli mu je najdeme, dostaneme odměnu – veliký balík peněz. Všichni jsme se nakonec dohodli, že se pokusíme je zachránit. Jestli se nám je ale podaří najít a zachránit, to vám oznámíme až večer. 

Lucka Mazuchová

Závodníci, ke startu! Cyklokros Praha - Moskva

Včera v 15:00 proběhlo kvalifikační kolo do velkého cyklokrosového závodu Praha - Moskva. Všichni se snažili překonat těžké překážky a krom jediného pádu to všichni zvládli. Rekordmanem se stala Jana Lásková z týmu Hutuťáci , ale ani to nás nevyvedlo z míry. Brodili jsme se řekami a bažinami a i s odřenými koleny jsme obdrželi první místo. Měli jsme nejstarší kolo na výběr, kterému jsme odmontovali, dá se říct vše, co šlo, ale i tak to byl závoďák mezi závoďáky, který nám - Mimoňům - pomohl zvítězit. 

Lucka Mazuchová

Aktualizace v IT

Byly přidány dva nové výtisky novin a celkové hodnocení, které bude v tabulce průběžně aktualizováno.

Brzy se také ve fotogalerii objeví nové fotky.

IT

Fotografie jednotlivých oddílů

Dnes jsme přidali stránku se seznamem dětí rozdělených dle oddílů a zde přinášíme oddílové fotky.

I. oddíl - Mimoni

II. oddíl - Žrouti

III. oddíl - Hutuťáci

IV. oddíl - Rychlíci

Pivní slavnosti v Praze

Když jsme byli v Česku šli jsme do hospody. Abychom se tam dostali, museli jsme projít minovým polem. Když jsme našli ty správné dveře do hospody, museli jsme dostat pivo k hostům a to tak, že jsme si pivo (vodu) jako pivní štafetu přelévali z ešusu do ešusu. 

Majda Klabanová

Cesta Brusel - Praha nížinou přes Hamburk

 Naše cesta vedla nížinou přes Hamburk, kde nás však čekalo přístaviště. V přístavišti jsme museli sestrojit jeřáb, který měl být bezpečný a provozu schopný. Dále jsme museli sestrojit bezpečnou loď, která se nepotopí a unese veškerý náklad, co na ní naložíme. Vše jsme museli zdárně přepravit z  Hamburku do Prahy.
Ten to úkol nebyl náročný fyzicky, ale byl těžký na logiku. U tohoto úkoly jsme využili znalosti ze školy a vyzkoušeli si je v praxi. Vše jsme zdolali bez větších problémů a nezdarů. Celý náklad (dokonce i něco navíc) jsme kromě jedné naprosto nesmyslně dlouhé a těžké klády, nakonec úspěšně přepravili až do Prahy. Tím pádem jsme vyhráli i celou denní etapu a získali za ní nejvíc bodů.

Martin  

Hutuťácké trable při cestování do Prahy

Po příjezdu do Londýna nás čekalo ubytování v chatkách, prohlídka tábora a večeře. Po večeři byl soud, ve kterém se rozhodlo, že mají 4 cestovatelé za 13 dní objet svět, aby zjistili, kdo je nejrychlejší a rozdělili jsme se do týmů. Spát jsme museli na lodi, která se však v průběhu plavby začala potápět kvůli bouři, a tak jsme se museli zachránit.

Další den dopoledne jsme si zažádali o víza a cestovali jsme z Belgie do České republiky přes Alpy, nebo nížiny dle volby. Odpoledne jsme byli na PC, které bavily hlavně malé děti. Pak jsme měli oddílovky a den zakončili akčními hrami – Žezlem a Buldočky.

Hutuťáci

Havárie výletní lodi na cestě do Belgie

Opakuje se zkáza Titaniku? Nebo jde pouze o politováníhodnou neschopnost kapitána? Něco takového nemá obdoby! Havárie výletní lodi u belgického pobřeží málem stála život desítku pasažérů a cestovatelů.

Přestože nám londýnský soud přikázal, abychom se na naší cestě kolem světa všichni svorně nalodili na výletní loď do Belgie a na nejbližším konzulátě v Brusselu si opatřili patřičné vízum pro vstup do předem vybraných zemí světa, naše výprava mohla mít rychlého a neslavného konce. Mohla za to neschopnost kapitána, který s námi po několika hodinách noční jízdy v bouři narazil na skaliska a potopil loď.

Všechno přitom bylo zprvu tak idylické. Cestovní výdaje a vstupenku na loď se zavázal uhradit soud. Uvítání na palubě samotným kapitánem a zajištění pohodlných kajut pro cestovatele bylo vynikající. Usínání za zvuků příjemné hudby a tichého šumění moře bylo nezapomenutelné. Bohužel stejně tak nezapomenutelné bylo i nečekané probuzení, povyk šíleného kapitána, usilovné bušení na zvon, poplach, kouř, plameny a rychlý únik cestovatelů z potápějící se lodi do vln. O cestě necestě přes bažiny, řeky a strouhy, blátivé mokřiny a břehy zarostlé kopřivami ani nemluvě. Ještě že kapitán měl tu soudnost a provedl nás všechny živé, i když s četnými zraněními do nejbližší vesnice, kde se nás ujali místní domorodci a poskytli nám přístřeší. Neslavný to začátek naší dobrodružné cesty.

Doufám, že už nikdy nepojedu na lodi a toho kapitána Britské námořní služby, že vyhodí. Zaslouží si to!  

Pájič

Cesta do Belgie - ztroskotání lodi

Po příjezdu do Londýna, kde jsme byli pouze pár hodin, jsme k večeru vstoupili do lodi. Když už jsme skoro spali, kapitán nám ohlásil, že se potápíme. Museli jsme skočit do vody, abychom se zachránili. Naštěstí jsme měli břeh už na dohled. Naše cesta na souš byla těžká, ale všichni jsme přežili.

Hutuťáci

Kam jsme se už podívali

Někteří si již určitě všimli, že na našich stránkách přibyla možnost zobrazení našeho postupu na cestě kolem světa. Pro ty, kteří si této možnosti doposud nevšimli, pod ikonou zeměkoule s otazníkem (nachází se v pravém sloupci) budete moci postupně nacházet všechna místa, která jsme již navštívili. Více nápovědy můžete nalézt v mapě pod velkým otazníkem. Doufáme, že se vám tato možnost bude líbit.

Dazi

Londýn - Největší londýnský proces pokračuje!

Tak dnes do britského hlavního města, Londýna, dorazili čtyři cestovatelé. Avšak o jejich příjezdu se dozvěděli začínající cestovatelé a pomocníci ze všech koutů světa, kteří se z prozatím neznámých zdrojů, museli o jejich příjezdu dozvědět v předstihu.

K pozdnímu odpoledni tak do jinak relativně poklidného Londýna dorazilo na pár desítek cestovatelů. Londýn pro celou skupinu cestovatelů poskytl průvodce, který je po celém městě provedl a ukázal jim všechna důležitá místa, ať už pro kulturní či zábavné vyžití, nebo pro vzdělávání.

Po prohlídce města byl každý, cestou jistě ztrhaný, cestovatel ubytován po kdejaké noclehárně. Během ubytování se spolu potkala již řada známých cestovatelů s novými tvářemi.

V podvečer byla v místní krčmě podávána pro hladové cestovatele vydatná masová krmě ze země s rostoucími plody.

Zanedlouho poté následoval utajovaný proces, na který byli nakonec všichni pozváni. Celé soudní řízení se táhne kolem sporu čtyř slavných cestovatelů, kteří nejsou a nikdy nebyli sto se dohodnout na tom, kdo z nich je nejrychlejším cestovatelem napříč světem. Měli tudíž celý měsíc na to, aby se dohodli. Ale bohužel, nepodařilo se....

Od začátku soudního řízení se každý cestovatel snažil obelhat ctěný soud a soudce Doyla, že právě on je tím nejrychlejším cestovatelem a že se na tom s ostatními dohodl. Došlo tedy k hádkám a k úplatkům, které přerušil až ctihodný soudce Doyle.

Soud byl ale prozíravý a takový výsledek řízení očekával. Nalezl tedy způsob, jak rozhodnout tuto vleklou kauzu a přišel s návrhem uspořádat závod, který by spor čtyř cestovatelů rozhodl. A to ne lecjaký závod, ale rovnou závod kolem světa a to za pouhých 13 dní!

Začátek i konec závodu se nachází zde v Londýně.

Dazi

Za chvíli nám to vypukne

Tábor nám už pomalu klepe na dveře, přípravy jsou v plném proudu.
Doufám, že se všichni těšíte na nové zážitky, spoustu zábavy a dobrodružství. My se na vás všechny už také moc těšíme. Takže všichni ahoj na táboře.

Dazi

Ještě nám zbývá:

týdnů

0

0

dnů

0

0

hodin

0

0

minut

0

0

vteřin

0

0


Tábor začal:)

Dazi